Reflexe na článek pana starosty Mrvy
Dobrý den, jmenuji se Vladimíra Wolf Kvitová. Byla jsem požádána, abych na veřejném jednání zastupitelstva seznámila zastupitele a veřejnost s vlastní reflexí na článek pana starosty našeho města uveřejněný v BZ/duben 2018 na str. 4 s názvem: Když dva dělají totéž aneb pravda o konkurzech.
Uvedený článek měl veřejně seznámit občany Bílovce spravdouo konkurzech, které radní města 26. 3. 2018 vyhlásili na manažerské pozice ředitelek obou bíloveckých ZŠ. Pan starosta chtěl "nezasvěcené občany" uvést do "souvislostí a reálného světla". Pohled do "reálného světa" nabízím také já, ovšem z opačné strany. Nechám na každém, aby posoudil, jsou-li v článku uváděné skutečnosti pravdivé, nebo je článek autorovým dílem polopravd, mystifikací až manipulace, jak bylo dosud mnohými bíloveckými čtenáři zhodnoceno.
Ve druhém odstavci svého článku píše starosta o roce 2012, kdy tehdejší rada města vyhlásila konkurzy na pozice bývalých ředitelů ZŠ. Ano, také v té době byly důvody vyhlášení konkurzu zcela legitimním krokem a v souladu se zákonem, tak jako nyní. Píše, že tehdy se nikdo neptal na názory vedení škol, pedagogických pracovníků, rodičů žáků či členů zastupitelstva. V tom se shodneme, ale zcela zásadně zde na druhé straně stojí skutečnost, že se nikdo také proti vyhlášení konkurzu veřejně nepostavil, nikdo neprojevil nesouhlas s jeho vyhlášením směrem ke starostovi, radním či zastupitelům, nikdo nesepsal petici, kterou by veřejně demonstroval svůj postoj/názor směrem krozhodování radních vroce 2012. Navíc.
Tehdejší rada města konkurz napracovní pozici ředitele bíloveckých škol vyhlásila nejen ze zákonem stanovených důvodů, ale v potaz byla brána také další fakta. Na jedné straně ředitel spodní ZŠ byl vnepříznivém zdravotním stavu a chystal se na důchod. Na straně druhé byl dlouholetý ředitel horní školy ve své řídící funkci poslední roky považován mnohými rodiči i pedagogy za manažerskou osobnost, která školu vede rutinním způsobem, bez potřebných inovativních změn. Bylo skutečností, že naplněnost prvních tříd horní ZŠ byla poslední roky ve srovnání se spodní školou výrazně nižší a rok od roku se snižoval stav žáků této školy. Některým rodičům nevyhovoval "agitační" přístup ředitele horní školy, kterým "náboroval" potenciální žáky do prvních tříd. Já sama mám s tímto přístupem zkušenost, která mě v roce 2011 přesvědčila dát syna do 1. třídy ZŠ Komenského.
Třetí odstavec uvádí výrok pana starosty, že současná rada nemá kpráci ředitelek našich ZŠ zásadní výhrady. Z toho plyne, že určité výhrady rada přesto má. Byť nejsou zásadní, jsou existující a jejich obsah je zřejmě znám oběma ředitelkám. Na veřejném únorovém jednání zastupitelstva v krátkém vyjádření pana starosty a Mgr. Nosska nic k žádným výhradám sděleno nebylo. Autorem nastavené řečnické váhání, zda konkurz vyhlásit, či nevyhlásit, podtrhuje v článku starostovo sdělení, že většina radních má velmi osobní vztahy k oběma ředitelkám. Většina radních označuje v rámci pětičlenného počtu minimálně tři radní. Kteří z nich to jsou a jaké velmi osobní vztahy k oběma ředitelkám mají, to článek neuvádí. Ačkoli měl za cíl nezasvěcené občany uvést do reálného světla, tady světlo nenajdeme. Autor sám tímto výrokem zveřejnil existující velmi osobní vztahy koběma ředitelkám, které mohou být jak pozitivní, tak negativní, a které v rozhodování závažných záležitostí radních nemají existovat, natož být veřejně zmiňovány.
Ve čtvrtém odstavci si autor odporuje, když nazývá seriózní vystoupení rodičů a zaměstnanců školy na podporu ředitelky "negativními reakcemi a emotivním vystoupením", záhy je však zhodnotí jako "podporu, které je potřeba si vážit, která je dobrým signálem pro zřizovatele". Vždyť i naveřejném jednání byly petice a podpora ředitelky horní školy příznivě hodnoceny panem starostou s poděkováním a slovy, že je velmi rád, že má paní ředitelka takovou podporu u rodičů, pedagogů i zástupců školské rady. V článku ale kritizuje jednání některých zastupitelů, kteří schválili usnesení doporučení radě konkurzy nevyhlašovat. Je názor deseti zastupitelů pro většinu radních nedůležitým faktorem při rozhodování? Nejsou také radní volenými členy zastupitelstva? Jestliže článek zmiňuje "někteří zastupitelé", pak na veřejném únorovém jednání zastupitelstva šlo o dvoutřetinový počet zastupitelů, čemuž užité slovo "někteří" ve svém reálném významu neodpovídá.
Pátý odstavec staví celou záležitost s konkurzy do politických souvislostí. Respekt k etickým hodnotám, oprávněné pocity obav rodičů i pedagogů jsou transformovány do roviny politické a jsou v článku interpretovány slovy jako "předvolební boj s cílem získání laciných politických bodů, zoufalý způsob poškodit členy rady města a nátlaková akce upírající možnost svobodné volby." Silná slova.
Předposlední odstavec označuje podporu rodičů a pedagogů jako "bouřlivou reakcí" a její výskyt je připisován strachu paní ředitelky horní školy z neúspěchu při obhajobě své činnosti. Fakt, že paní ředitelka o sepisované petici nevěděla, že nebyla žádným iniciátorem proklamované podpory, uvádím bez dalšího komentáře. Zpočátku řečnicky položená otázka "Nebo je to strach o nadstandardně placené místo s relativně volnou pracovní dobou a téměř neomezenou mocí?" ztrácí svůj řečnický význam v momentě, kdy autor sám na ni vzápětí odpovídá. Označil uvedené "možným motivem" paní ředitelky. Svým výrokem zneuctil nejen práci všech ředitelů škol, ale také sebe samého. Nastavených spekulací není dost ani po tomto sdělení, dále v reálném světle nastupuje úvaha pana starosty o "tajné dohodě" ředitelky "s některými současnými zastupiteli". Článek tak v závěru dostává nádech dobrodružnosti a existence "tajné dohody" není starostou potvrzena, ani vyvrácena, neb "osobně neví". Proč autora nějaká "tajná dohoda" vůbec napadla, co by mělo být jejím obsahem, proč myšlenku na ni takto vůbec prezentoval veřejnosti, to v "reálném světle" není nám, čtenářům, vysvětleno.
Závěrečné poděkování ředitelkám za jejich práci v posledním odstavci vyznívá po všem sděleném více formálně a přání "mnoha štěstí při konkurzním řízení" s pevnou vírou v jejich obhajobu tak přináší čtenáři spíše opačný, smutný pocit.
Děkuji za pozornost.